Temná místa rodu

Jedna Vodnářka si přála nahlédnout do hlubin sebe sama. Přišla v den úplňku: zaručeno, že nahlédne do opravdu hlubokých vod. Vodnáři totiž za sebou mívají temná místa v rodových liniích. Ta jim předci zanechávají jako odkaz... místo, kam může právě Vodnář nahlédnout, porozumět a vyplnit toto hluché místo svou vlastní energií.

Na osobní rovině se Vodnářce vylouplo téma: UVÍZNUTÍ, DÍVÁŠ SE JEN JEDNÍM SMĚREM. Napravovala si svůj postoj k muži/otci. Stále však měla strach z destrukční mužské síly.

Vedu ji do mužské linie předků...

"Hodně z nich je pokřivených, pokroucených, vnímaných jako slaboši. Všichni se báli své mužské energie, že by mohli ubližovat, proto byly ty "srač*y."

Přes tělo jí prošla lítost.

"I já se bojím přijmout tu destrukční sílu."

Jdeme za tím, u koho to začalo...

"Vyčlenil se z rodu sám. Klečí u něj jeho matka, jakoby ho chtěla chránit před celým rodem. Jenže ho dusila. Chtěla po něm něco, co nemůže přijat. Odešel, aby ji zachránil."

Muž žil v dávné době, s ženou měli hodně dětí. Jednou přitáhli vojáci/banditi... Znásilňovali, podřezávali děti... Věděl, že je zle, proto udělal, co musel. Některé děti zachránil, zbylé i se ženou padly (zřejmě jeho rukou). On přežil, označen za vraha své rodiny. Muž SI NESE PLNĚ ZODPOVĚDNOST. Ví, co prožil, nemá potřebu se obhajovat. Manželka s dětmi stojí při něm. Jen matka to nemohla pochopit. Ze strachu, co tomu řeknou lidé, nepřijala syna (jeho sílu) a zamazávala, co mohla.

"To ona vychovala z těch zbylých slabochy. Uf, z ní mi není vůbec dobře," říká klientka. Matka se obhajuje, vždyť ona to myslela dobře...

* pozn: pokud matka neuchovala vnukům hezké vzpomínky na jejich otce, nectila jeho památku, nemluvila o něm v dobrém, odřízla vnuky od celého rodu a tím pádem i od jejich síly. Strom bez kořenů nemá sílu. Odtud vzešlo to pokřivení dalších duší a strach z mužské síly. Pokud je kdekoli v rodové linii hluché/prázdné místo, musí se najít někdo, kdo toto místo v rodu vyplní svým světlem, jinak všichni ostatní budou chodit se stejně prázdným místem v sobě. 

Vodnářka nesoudila, svému předkovi a jeho mužské síle se hluboce uklonila. Ať udělal, co udělal, viděla jen velkou lásku k rodině. Nechtěl, aby trpěli oni ani matka.

On sám jí řekl: "I destruktivní síla chrání. Použij ji skrze srdce!"

A muži rodu se konečně narovnali.

"Otevřelo mi to srdce," dýchala zhluboka. "Už se nebojím mužské síly."

Hned tu sílu uplatnila v praxi...

V ženské linii se setkala s prababičkou. Ta měla v úrovni hlavy černý dým, jakoby hořela.

"Má toto, co vidíš, nějakou souvislost s cystou v tvé hlavě?"

"Ano, částečně."

Jednalo se o stejný, zúžený úhel pohledu.

Prababička se viní. Neví, zda se rozhodla správně. Počala dítě s ženatým mužem. Ač ho milovala, nechtěla mu rozbít rodinu a o svém dítěti těžce nesla řeči (zase ty řeči) typu "parchant". Dědeček stáhl její vinu na sebe (zemřel na leukémii), ale její duše si jela dál tu svou... a zatížila další ženy rodu. (Klientka není sama, kdo má cystu v hlavě).

"Prababička NEPŘIJALA ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ ROZHODNUTÍ!" 

Tady jsme musely přitlačit....

Vodnářka se zdravě naštvala a zatřásla s prababičkou: "Ku*va, už sa vzpamatuj, podívej, co děláš s rodem."

Emoce vyšly ven. Prababička si odpustila, když změnila úhel pohledu.

- Pikoška k této regresi -

Celou regresí nás v reálu doprovázel potkan, přišel k nám na zahradu -otrávený - zdechnout. Hledal jídlo a pak už se víc a víc motal, jak mu ubývalo sil. Vždy, když žena prožívala něco silného, jsem zahlédla, jak i on bojuje to své. Odpoledne mu děti daly nažrat (sic zdechnu, ale aspoň se nažeru :D), dostalo se mu i pohlazení. Nechali jsme mu prostor, ať si odejde svým tempem, lidé i zvířata to respektovala. Zahrabali jsme ho tam, kde si určil.

Proč jsi přišel? ptám se ho v duchu. Být VIDĚN, PŘIJAT V TAKOVÉ FORMĚ, JAKÁ SE NABÍZÍ. Pomohl STÁHNOUT OTRÁVENÉ MYŠLENKY LIDÍ.

autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz