Nespavost vs. minulost
Tímto článkem chci ukázat, jak jedna zdánlivá maličkost - nespavost - může mít příčinu ve více časových rovinách.
Na regresi přichází muž. V noci špatně spí, budí se, cítí, že ho někdo sleduje. Vstává unavený, s divným pocitem. Nic z toho se však neděje, přespí-li u něj občas přítelkyně. Muž by rád prodal svůj dům. Dle jeho slov tam dosud dlí duše bývalého majitele. Dům navštívily odbornice na čištění prostor a odvádění duší. Přišly dvě paní, identifikovaly onu duši jako sedláka, pána domu. Duše s nimi nehodlala komunikovat ani měnit místo trvalého pobytu. Strážila dům. Jediný tento dům v ulici nebyl nikdy vykraden či stižen požárem. A sedlák si nepřál dům prodávat.
Jdeme se podívat, co se to děje...
"Vedle mého sarkofágu zaživa
zazdili mou manželku. Tehdy to byla tradice." Odhodlal se a
ženu pouští z jejího zděného hrobu. Čekal, že se bude zlobit,
možná ho i právem nenávidět.
"Její duše je tak nádherná," nepřestával se divit. "Ona se vůbec nezlobila, jen zářila nesmírnou láskou."
"Co s tím sedlákem? Běžte se podívat, co je s ním."
"No, vypadá unaveně, musí to tam hlídat."
Promluvili si. Sedlák trval na svém. Chtěl slib, že muž jeho domov neprodá.
"To ti nemohu slíbit. Já chci pryč."
"Povězte mu upřímně, proč tu nemůžete zůstat."
Vylíčil tedy sedlákovi pravdu. Že tam není šťastný. Zůstal tam sám a není v jeho silách pečovat o tak velkou usedlost. Hledali jsme řešení, aby byli oba spokojení.
"Můžu ti slíbit, že najdu pro tento dům skvělé majitele, kteří sem vnesou radost a život. Mohli by tu chovat zvířata, místa je tu dost."
Nic. Žádná odezva. Vtom jsem si vybavila duši jeho ženy.
"Připomeňte sedlákovi, jak je nádherná duše, když je volná," napadlo mne, ani nevím proč.
Stalo se. Nevím už, co si přesně řekli ani jak dlouho to trvalo. Ale sedlák si vzpomněl, že v nebi na něj čeká dcera a rozhodl se jít za ní.
"Vidím spirálu, světlo. Už odešel. Shora ještě zamával a je fuč."
Vše se událo v klidu, bez mého zásahu. Po faraonovi i sedlák našel svůj klid. Dle klientových zkušeností z jiných terapií byl dost možná tím sedlákem on sám. Kdoví?
Ne dlouho po terapii přišel email:
V současné době je vše lepší a usazuje se to. Vztah ke tmě se mi mění a již několik dní po regresi jsem měl potřebu tmy. Dříve jsem nechával svítit na schodišti, aby mi světlo pronikalo do ložnice. Dnes mám všude absolutní tmu a jediný prvek, který ji ruší, jsou číslice budíku. Další zajímavostí je, že ani ne týden po regresi se mi ozval kupec na dům a nyní jsme ve fázi řešení kupní smlouvy. Zajímavé je i to, že tato specifická a dražší nemovitost se inzerovala jen cca 10 dní.
Mám z této zpětné vazby ohromnou radost. Věděla jsem, že vše dobře dopadne. Ten muž si to zasloužil, protože šel do regrese s naprostou otevřeností, s pokorou a upřímností. Už dříve vyzkoušel kdeco: regrese, kineziologii, konstelace, terapie, odbloky atd. atd. Nevedlo to sice k vyřešení jeho problémů. Však učilo ho to pokoře. Stejně jako ten dům. Musel ho koupit, něco tam zažít, pochopit, propustit a uzavřít, aby mohl jít dál.
Autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz