Když chybí táta

Pro každé dítě, a to už u maminky v bříšku, je životně důležitá podpora obou rodičů. Když se jí dítěti nedostává, nese si z toho do života trauma. Takové trauma se projevuje různě. Ale vždy se někde usadí a trpělivě čeká, až bude objeveno a řádně zpracováno.

Radimovi chyběl táta už v období prenatálu, když máma zjistila, že je těhotná.

"Máma je překvapená, ale má  radost. Táta...něco je špatně, mám nepříjemný pocit. Jakoby tu je a to je tak všechno. Cítím se vůči němu malinký." 

Radim se schoulil do klubíčka a stejně tak se choval i v bříšku. Ve svém vlastním světě se snažil nevnímat, co si máma s tátou řeší. Když šel hloub do svých pocitů, cítil smutek a vztek, usazený v hlavě. Bylo mu líto smutné mámy i nezájmu vlastního otce. I v dětství mu chyběl cit od táty a tak se uzavřel do sebe. Táta mámu opustil, budoval firmu a Radimovi přibyly povinnosti, jež mu nepříslušely. Smutek a vztek v hlavě rostl. V 15ti letech přišla epilepsie. Dnes Radim pracuje v tátově firmě, ačkoli ho práce netěší. Oba se (pod)vědomě snaží napravit své vztahy. Jakmile syn do hloubky tátovi odpustí, bude připraven jít svou vlastní cestou.

Také Richard si uvědomuje, jak mu chyběl cit od táty. Jeho táta vždy rodinu zabezpečil materiálně, avšak city projevovat neuměl. Spolu s mámou chtěli mít doma vystudovaného, úspěšného syna. Ríša měl o sobě pochybnosti, malou sebedůvěru a bál se svých vlastních rozhodnutí. Urputně se snažil splnit přání svých rodičů, až popřel sám sebe. Navenek dokonalý manžel, vysokoškolák, jak si přáli, uvnitř rozervaná bytost, která zabetonovala své city. Měl deprese, kruhy pod očima a u postele prášky na spaní. Když se v regresi poprve postavil před své rodiče a nacítil se na své tělo, chvěl se a měl sevřená ramena. Vždy cítil úzkost, když udělal něco špatně.

"Proč si myslíte, že něco děláte špatně?"

"Protože mi nikdo neřekl, že to dělám dobře."

Měl strach ze selhání, chyběla mu psychická podpora ze strany otce.

Rozplétáme složité programy, které si Richard do sebe natáhl během dosavadního života. Učí se propojovat sám se sebou a ukotvit se v sobě. Během regrese došel k uvědomění, co vlastně sám od života chce. Bude muset učinit pár rozhodnutí. Rodičům se to líbit nebude. Zlomová otázka pro Richarda byla: "Co chcete ze sebe předat svým synům? Chcete jim předat stejný vzorec chování, jako dal Váš tatínek Vám?" 

Pavla svého tátu nikdy neviděla. Máma si prožila krátký románek na dovolené v zahraničí. Doma pak zjistila, že čeká dítě. S otcem své dcery není v kontaktu. Pavlu trápí migrény a zažívací potíže. Jdeme po stopách, kde její obtíže začaly. Už v bříšku mámy Pavla teskní po tátovi. Cítí úzkost a tlak v oblasti hlavy. Tlak sílí, když děda navrhne mamince potrat.

"Zkuste se naladit na energii Vašeho tatínka!" Tlak ihned ustoupí, čelo se prosvětluje.

Ve 2,5 letech trpí Pavla chronickým zánětem střev. Musí ihned na operaci.

"Vzpomeňte si, co jste právě v tu dobu Vy nebo Vaše maminka řešila?"

"Máma měla nového přítele a mně to vadilo."

"Máte pocit, že Vám potencionální tatínek bere maminku?"

"Ne, vadí mi, že zabírá místo MÉMU TATÍNKOVI. Cítím k tomu muži odpor."

Jako holčička to nemohla doslova strávit. Raději brala iluzi svého skutečného tatínka, než cizího náhradníka. A v tomto sebedestrukčním procesu jela i v dospělosti. V každém svém příteli hledala podvědomě svého tátu. Přesně po 2-3 letech však přestal každý přítel záhadně vyhovovat. Pavla začala cítit odpor a se zažívacími potížemi vztah vždy ukončila. Dnes pochopila souvislosti. Naučila se propojit se svým tátou a svého partnera už nestaví do role, která mu nepatří.

Alice svého tátu velmi milovala. Rozvodem rodičů dost trpěla. Cítila, jak máma tátou opovrhuje, už když byla u ní v bříšku. Maminka je dodnes hodně náladová. Poutá dceru k sobě opičí láskou a tátovi nemůže přijít na jméno. Alici táta, coby nejmladší dceru, nejvíce miloval. Proč nemá rád všechny děti stejně? vinila se Alice. Proč mámě vadí, když jsem s tátou? Vždy měla špatnou náladu a chtěla po dceři rozhodnutí, jestli s tátou opravdu chce být. Časem se Alice raději sama odstříhla od táty a uzavřela se v sobě. Od té doby se nikdy neuměla rozhodnout,  když musela volit mezi dvěma možnostmi. Vydrželo jí to až do současnosti.  I tady jsme našly spoustu souvislostí. Překvapivé bylo i zjištění, že se celá rodina sešla pohromadě díky starému karmickému dluhu.

autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz