Když bolí kolena

Velmi souzním s názorem, že bolest kolen má i svou duchovní příčinu a tou je nějaká forma nepokory. Cítím v tom kus pravdy. Nemám-li v sobě pokoru, nedovedu ani v pokoře pokleknout před životem-Bohem. Ego mi v tom brání. Nikdy bych si však nedovolila někomu podsouvat tento názor.

Není nad vlastní zkušenost, když si člověk sám k této pravdě přijde. O jednu takovou zkušenost se chci podělit.

Paní před důchodem, stěžuje si dlouho na bolest kolen. Znám její příběh. V regresi se klientka dostává těsně před okamžik svého početí. Jako duše krouží kolem svých budoucích rodičů. Ptám se jí, jak vnímá tyto dva jedince. Otec je tyran, sobec, bezcitný, svou ženu dusí, nikdo ho nezajímá, stará se jen o sebe. Matka ušlápnutá, ustrašená, slabá, podřízená otci.

"Tak vnímáte své rodiče?"

"Ano."

"Proč se máte narodit právě těmto rodičům? Co se od nich chcete naučit?"

"Chci si to vyzkoušet, chci do toho razantně vstoupit a pomoct mamince, bránit ji proti otci. Šla jsem...jdu do toho na plno."

"Proč zrovna tento otec?"

Celý život s ním měla jen trápení.

"Chci se mu postavit" řekla rázně, až bojovně. "Chtěla jsem ho přemoct a ukázat mu pravdu. Myslela jsem, že to zvládnu, i když... pochyby byly."

"Dobře, uvědomte si, s jakým odhodláním a naladěním se chystáte vtělit do tohoto života."

Posun v čase, klientka je už v děloze své matky, matka o ní nemá zdání.

"Tak co? Jak se teď cítíte? Pořád máte ještě to odhodlání a bojovnost v sobě?"

Ticho...

"No, už ne. Z pohledu duše to vypadalo tak jednoduše..." Pochopila, že jí ego bylo velmi rychle sraženo. Jako dítě musela přijmout roli absolutního odevzdání a závislosti na rodičích. A začala přebírat strachy maminky.

Prosím ji, aby se na chvíli nacítila na svého otce, vzala si jeho kabát, boty, jeho tělo.

"Cítím jeho faleš. Hraje hru. Všem poroučí, komanduje, je tvrďák, ale uvnitř je malý, zraněný chlapeček."

"Co způsobilo jeho zranění?"

"Jeho rodiče. Byli moc přísní a on jako malý kluk musel hlídat své sourozence a nezvládl tu zodpovědnost. Má pocit, že zklamal. I jeho rodiče zklamali. Nesmí dát najevo své pocity. Bojí se otce. Proto si začíná budovat falešné masky. Je jich hodně. Tím, že ponižuje ostatní, maskuje svůj strach a bezmoc."

"Změnila jste teď na otce pohled, když víte, jak to je?"

"Ne!!!"

Ani jeho vlastní příběh ji neobměkčil. Respektuji to. A hledám jinou cestu.

"Teď se naciťte na maminku. Je opravdu tak ustrašená chudinka, jak jste si myslela?"

"Ne. Ona je uvnitř velmi, velmi silná. Plná lásky. Z lásky toleruje otcovo chování."

Žena je překvapená. Netušila, jak je její matka v nitru silná a vyrovnaná osobnost. Vyzývám ji, aby se na tuto ženskou sílu napojila a načerpala si z ní, kolik potřebuje.

"Je to i Vaše dědictví po mamince, máte na to plné právo."

S radostí tak činí. Konečně se ukotvila ve své ženské rodové linii. A hned se dívá na svět jinak. Rekapitulujeme dosavadní stav událostí. Klientka to chtěla otci "natřít." Úsudek, který měla o rodičích, nebyl správný. I touha přemoci otce vycházela z ega a to, jak víme, není zrovna dobrý rádce. Protože maminka byla ve skutečnosti silnější než otec, nepotřebovala zachraňovat. Poslední zbytky bojovnosti vzaly za své. Pochopila, že není proč bojovat. 

Ani tátovo prožité trauma, když byl malý kluk, ji nepřimělo složit zbraně a odpustit. A tak jí byla ukázána velká láska, kterou měla její matka v srdci. Až ta jí pomohla najít sílu odpustit a přijmout s pokorou věci, tak jak jsou. 

Dále jsme se věnovali rozpouštění programů a nemocí převzatých od svých předků....

Nakonec se chtěla žena popasovat s lidmi, kteří jí nějakým způsobem vadí či ubližují. Mezi nimi i závodní lékařka, která jí měří tlak. Jen co padlo její jméno, klientka se napřímila a jsem si jistá, že jí tlak vyletěl raketově vzhůru.

"Co Vám vadí na této lékařce?"

"Její chování. Je zlá, nemá v sobě POKORU. Všechny komanduje. Připomíná mi otce."

Lidé, kteří jí vadili, jí zrcadlili ty části chování otce, které klientka nesnášela, nepřijala a nezpracovala u sebe. Bylo to NEŘIJETÍ, NEDŮVĚŘIVOST, NEPOKORA aj. Když jsme to rozklíčovali, dokázala těmto lidem poděkovat, že jí ukázali pro ni tak důležité věci ke zpracování. Nebýt jich, nevěděla by, co ji rozčiluje.

Nyní už byla připravená si s velkou pokorou vše zpracovat a nakonec poděkovala i tatínkovi za lekce, které jí připravil. Jaké? Pomohl jí srazit ego už v zárodku, když ona sama byla doslova zárodek. A uchránil ji před životem s podobným tyranem, jakým se jevil on sám být. Kdyby nepochopila svou lekci od otce, musel by tuto roli vzít na sebe její partner. Klientka však pojala za muže pravý opak svého otce. I za toto dokázala pokorně poděkovat. A její kolena se zaradovala. Velmi bedlivě jsem sledovala, jak zvládne sejít ze schodů.

Autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz