Jak se dědí rodové prokletí

Na terapii přichází Míša, 35 let. Terapii dostala od manžela k Vánocům. Má špatnou cytologii (z duch. hlediska děložní čípek představuje bránu do ženství. Jeho stav ukazuje, jak umíme být ženou - měkkou, poddajnou, pasivní, laskavou náručí ve vztahu ke svému muži). 

Porod první dcery a její přijetí byl pro Míšu tak traumatizující zážitek, že ho tu s ohledem na dceru nebudu ani rozvádět. Byly okamžiky, kdy se na dítě nedokázala ani podívat, ani ho oslovit jménem. Přesto se dokázala vzchopit a dnes si roli matky užívá. Druhé dítě, syna, porodila bez problémů.

Hned v začátku regrese se Míša dostala do minulého života. Prošla chrámem plným zlatého světla. Světlo jí bylo příjemné, znala ho. Byla mladá, starala se v tom chrámu o květiny. Později měla vlastní chaloupku, vychovala dceru a starala se jí o vnoučata.

"Jaký jste měla porod s touto dcerou?"

"Pohodový, neměla jsem problémy."

I jako žena se cítila v tom životě spokojená a naplněná. Zemřela stářím, pokojná a smířená. Důležitá informace z tohoto života: zvládla roli ženy i matky. Nechávám Míšu napojit se na svou vlastní sílu z onoho života. Ukotvuje se v ní.

Jdeme dál - prenatál. Míša se přenesla do lůna své matky. Přichází šok.

"V děloze maminky není čisto. Maminka měla přede mnou potrat a jakobych tu nebyla sama."

Necítila se tam příjemně, uvědomovala si energii předchozího plodu. Měla pocit, že mu zabírá místo a že se předchozí plod snad i zlobí. Maminka si dělohu po potratu nijak energeticky nevyčistila. Nyní bylo tedy na klientce, aby tu práci udělala za ni a svůj domeček, kde se má vyvíjet, si prostě připravila dle svého.

"Míšo, vemte to zlaté světlo a prosvětlete si tam tu dělohu," uklidňuji ji hlasem. "Prostě si v tom domečku vymalujte, načechrejte polštářky, vyvětrejte, pověste záclonky....cokoli Vás napadne."

Míša se uvolnila a do své role se s chutí vžila. S úsměvem maluje a uklízí. Předtím se však setkala s jejím nenarozeným sourozencem. Promluvila s ní (měla to být dcera), přijala ji (i za maminku), požehnala jí i mamince. Pak už měla dělohu jen pro sebe.

Po porodu ji, zabalenou v peřince, dali mámě do náručí. Ta se sice usmívala, avšak v jejích očích Míša čte, že se vlastně z dcerušky neraduje. Stejně tak to měla i ona se svou prvorozenou dcerou. Jdeme po stopách, kde to začalo.

"Která žena ve Vašem rodě nepřijala svou dceru? U které to začalo?"

"U prababičky!"

Další šok. Čtyři generace žen si předávaly toto prokletí. Co jedna započala, ostatní automaticky dědily a předávaly svým dcerám. Posílám klientku do "čekárny" na tento život. Ptá se svého průvodce, zda-li je jejím úkolem zastavit toto rodové prokletí, nebo si to na svá bedra vzala její dcera.

"Ne, je to můj úkol."

"Na kolik procent je to Vaše téma a na kolik procent jste ho přebrala od svých předkyň?"

"Na 100% to není moje téma," směje se Míša. "Já jsem přišla zastavit to prokletí v mé ženské rodové linii. Proto jsem si to taky musela prožít. Já jsem si to tak naplánovala."

Přišla úleva a smíření.

Tím, že si toto téma zpracovává a rozhodla se vědomě ho ukončit u sebe, nepředává Míša štafetu své dceři. Vzpomněla si na minulý život, kde byla jako žena "v pohodě". Odtud načerpala sílu a ukotvila se v ní. Já jsem však měla možnost vidět, že tato odvážná žena má tu obrovskou sílu a moudrost už dávno v sobě. Děkuji, že ji znovuobjevila nejen pro sebe a svou dceru, ale i pro nás, ostatní ženy. Moc si toho vážím.

Položila jsem Míši pár otázek a zde jsou její odpovědi:

1) Jak jsi se cítila před regresí, kde tě nejvíc "tlačila bota"?

2) V čem ti pomohla samotná regrese?

3) Co se u tebe změnilo po regresi?

4) Co bys poradila ženám v podobné situaci?

1. Nejvíce mě trápila moje ženskost a sebedůvěra. Asi 2 roky mám špatnou cytologii. Po prvním porodu jsem začala odmítat sex. Nedokázala jsem se uvolnit. Všechno jsem chtěla mít pod kontrolou.

2. V regresi se mi ukázalo nádherné zlatavé světlo, se kterým nyní vím jak pracovat. Setkala jsem se se svým průvodcem i se svými vnitřními bytostmi. Jedna vnitřní bytost je jakoby v šedém světle. Je to žena/matka. Často si bytosti před sebe vyvolám a promlouvám s nimi.

3. Po regresi jsem v sobě cítila nádherný vnitřní klid. Ještě nikdy jsem se tak dobře necítila. Přesto jsem potřebovala nějaký čas abych všechny ty informace vstřebala. Je to pár dní zpátky kdy jsem si vyvolala vnitřní bytosti. Postupně jsem si před ně stoupla a zeptala se jich, co pro ně mohu udělat. Dítě, dívka a muž jsou ve zlatém světle. Usmívají se na mě. Dítě mi i přineslo svoji panenku, kterou mi položilo do rukou. Když jsem předstoupila před ženu, podívala se jí do očí a položila otázku jako ostatním bytostem, najednou se mi vrhla do náruče. Bylo to velmi silné a krásné. Nyní už není v tak šedivém světle. I když zatím nezáří jako ostatní bytosti, věřím, že i ona časem bude.

4. Dlouho jsem nic nechtěla řešit ani se někomu svěřit. Vždy jsem vše chtěla zvládnout sama. Tím jsem se uzavírala stále více do sebe. Motala jsem se v kruhu a nevěděla jak z toho všeho ven. Začala jsem meditovat a číst knihy, kde byly různé rady jak pracovat sama na sobě. To ale pořád nebylo ono. Měla jsem pochybnosti zda vše dělám správně. Až regrese mi dala nejvíc. Bylo zajímavé zjistit jak je vše se vším propojené. Každý problém má svou příčinu. Dostala jsem odpovědi a pochopila, proč se mi v životě stalo to co se stalo. Došlo i k odpuštění a velice se mi ulevilo. Přesto stále na sobě pracuji. Chce to velikou trpělivost.

Autorky textu: Andrea Kadlčková + Michaela Ch., Terapie-regrese.cz