Hostina pro vnitřní bytosti

 Hostina pro vnitřní ženu a muže

Podělím se o kousek z mé terapie. Šlo o harmonizaci vnitřních bytostí, což přišlo zcela spontánně, stejně jako způsob, jak jsme s nimi pracovaly. Žena se naladila na svůj vnitřní prostor a už to jelo prostě samo... Děkuji za svolení napsat článek. Mně pomohl poznat své vlastní bytosti (čím bys uctila ty své bytosti? Co by si vzali?) Nechť je inspirací i dál. 

                                                        -----

"... je tu taková chaloupka, vše tu má své místo. Velmi málo věcí: stůl, dvě židle, pec na spaní ... Velmi vzdušný prostor. Mám vše, co potřebuju. Je to mé vnitřní DOMA.

"Která židle je tvá?"

"Levá rozhodně. Sedí se moc příjemně. Možná používám i pravou židli. Nečekám, že na ní bude někdo sedět. Na pravé židli sedám, když mám pocit, že potřebuju věci posunout, rozhodnout se. Tady mi víc jede hlava. Na levé sedám, když... na ní nic nemusím, jsem odevzdaná, vlídná, žiju přítomnost."

"PROSTŘI PRO HOSTY, BUDEŠ MÍT NÁVŠTĚVU."

Ha, lehká panika. Žena neví, kdo přijde, zda tam někoho chce... Co jim nabídnout? Naservíruje jim to, co má sama ráda, rozhodla se.

"Pozvi své vnitřní bytosti: vlevo posaď ženu, vpravo muže."

Vnitřní žena:

"Je krásná, má hrozně dlouhý, hustý vlasy. Je tichá, nemá potřebu mluvit. Bere si lesní jahody, hrášek... Ne vařené jídlo. Vychutnává si malá sousta, šťávy, pije čistou vodu. Nechce míchat dvě chutě najednou. Je bez spodního prádla, nemá výrazné šperky, jen něco na krku, na ruce náramek, jemňoučký. Volný šaty, ani je necítím na těle."

Vnitřní muž:

"Konečně, už chce ke slovu. Cpe se jen vařeným, do všeho kecá, jak vařit a tak. Je zatížený, cítím tvrdost k sobě, nelaskavost k sobě. Kouká na ženu stylem: Ty jsi mimo, nikam to s tebou nevede. To, co děláš, není k životu, skrze tebe se nikam nedostaneme. On ji hodnotí, pozoruje (ona jeho ne). Ale je rád, že tam je."

Pozoruje vztah mezi nimi.

"On se zlobí na sebe, je nešťastnej, že to tak k ní má. Vidí, že ona to tak nemá, přijímá ho, jaký je."

"Kdy s tím začal?

"V momentu, kdy jsem byla s tátou. Když jsem byla malá, táta mi namlouval, jak on je dobrý muž a máma má své nálady, je naštvaná, vzteklá atd. A já, zmatená, mu uvěřila. Převzala jsem, že ŽENU MUSÍM ZMĚNIT, i tu vnitřní."

--- Vnitřní muži: "UŽ NEMUSÍŠ ŽÍT TENTO PROGRAM, MĚNIT ŽENU, PUSŤ TEN PROGRAM MÉHO OTCE" ---

"Pro mě jako ženu je příjemný vidět to UVOLNĚNÍ, jak mu tečou slzy. On jen stojí, nechává je téct. Pochopil, jak se žena cítí. Dosud nechtěl ani cítit, jak to má ona. Nechtěl to! Tím, že to pustil, ten tlak, PŘIŠLA SÍLA. Dokud to držel, bylo to těžké. Žádná radost, žena ho srala. Teď je to nový pro něj, zamiloval se do ní. Ona je tak v klidu, je boží. Říká mu: "JÁ JSEM TY A TY JÁ". On nerozumí, taky by to chtěl tak mít. Cítí sílu a smutek a je zamilovanej do ní. Je nádherná. Moc ho mrzí, že ji dlouho neviděl. Je zmatený, neví, co s tím."

---ZASTAV SE NA CHVILKU, NEDĚLEJ NIC, JEN BUĎ SE MNOU...ZVLÁDNUL JSI TO!!! (zastavit se a vychutnat plody své práce je důležité. To ukázala vnitřní žena - jak vychutnávala plody.)

Žena vyznala lásku vnitřnímu muži, to ho dojalo i bolelo. Objal ji a dal pocítit tu velkou sílu v objetí.

"Děkuji, že jsi to bezpečí, že se můžu opřít o tebe. Děkuji, že jsi nás dokázal osvobodit od vlivu mého otce. Ty jsi žil celou dobu "pravdu" mého otce. A vnitřní žena to celé sledovala a nebojovala. Ona je tak nádherná... Díky ti, ženo. Byla jsi tam tak málo, muž to všechno vzal na sebe. Tak moc chránil, až to dusilo. A ty jsi díky tomu mohla být v klidu, tančit si tam, protože on to vše řešil. Děkuji, žes to ustála, nechala ho dělat vše, jak uměl nejlépe, nezasahovala jsi mu do toho. On si ten program otce vzal jako dítě a až teď dozrál, když to pustil."

I vnitřní žena dozrála při muži. Doteď se za něj vlastně i schovávala. Taky byla dítě a teď jsou jiní. Oba zjistili o sobě strašně moc a zajímá je to. U stolu už sedí víc u sebe, hledí na sebe s láskou a zájmem.

"On bude dál jíst vařený, to je jasný. Jídlo mu vaří žena, opečovává mu to jídlo svou energií, vaří ráda. Ona dál jí vše, co má šťávu. Aha, to jídlo jí trhá, obstarává on. A taky vidím, že dřív mu žena vařila, ale nikdy neochutnala. Nezná jeho chutě. Musí aspoň ochutnat. Tak se může i žena ocenit, že dobře uvařila."

Přichází na řadu vnitřní dítě a s ním smutek.

"Smutek chce být viděn, je zatlačovanej. Říká, že tu nemůže být, dávám ho do skříně, za dveře. ODKLÁDÁM HO, jak nechtěný dítě."

A tak bere smutek/vnitřní dítě do náruče. Opět vše prošlo ve spolupráci s vnitřními bytostmi. Vnitřní žena konejší dítě na klíně, muž mu drží nožky (smutek jde dolů přes nohy), pak ruce (ruce jsou o akci). Dítě si s rukama začalo hrát, šťastné, že se ho muž dotkl a viděl jeho smutek. V nejhorším smutku mu pomohla žena a zem. Smutek se transformoval do radosti. Vnitřní dítě učí ty dva radosti, hravosti, tvořivosti.

"Všechny tři nechávám v chaloupce, jdu sama svou cestou. Na rozloučenou mi vnitřní bytosti sdělili: NEJVĚTŠÍ SPIRITUALITA SE ŽIJE ZDE NA ZEMI (klidně přes jídlo, tanec).

Tančí spolu, užívají si to. Já se zase miluju - konečně - a bylo to skrze přijetí vnitřního muže.

Autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz