Ach ty Dušičky

Když dělám regrese, dost se s tím setkávám. Obvykle jsou 3 typy duší, které mé klienty doprovázely. Nejčastěji jsou to nepropuštěné duše zemřelých příbuzných. Manžel, rodiče, prarodiče.... 

Chápu, jak je těžké nechat jít někoho, koho milujete. Je přirozené po smrti milovaného truchlit, vzpomínat, povídat si s ním, radit se s ním, co by asi dělal, kdyby tu byl. Po smrti maminky jsem ještě celý rok cítila její energii na místech, kde pobývala. Pak jako když utne, nemohla jsem se víc na tu energii naladit. Nastal čas rozloučit se. Víme o sobě, že jsme obě v pořádku a každá jdeme svou cestou. Občas k ní vyšlu nějakou myšlenku, poděkování, vzpomínku, však nelpím, respektuji vesmírný řád. Jenže někomu to nejde. Mnohdy si poutají lidé k sobě zemřelé, když mají pocit viny, že pro zemřelého neudělali dost, když ještě žil. Že málo milovali, málo pečovali, málo vyznávali své city.... Jakmile si klient zpracuje důvod u sebe a promluví si s duší zemřelého, vedu ho, ať s láskou onu duši propustí. Vysvětlím, že je to bezpečné pro obě strany, tímto krokem nikdo nikoho neztrácí ani neopouští atd. Mohu potvrdit, že každému se pak citelně ulevilo na fyzickém těle, obličej ožil, dotyčný omládnul, lépe se mu třeba dýchalo a v duši nastal klid. Nejvíce jsem odváděla jednomu člověku 6 duší najednou. To už byla slušná úleva pro jeho fyzické tělo.

Jinou kapitolou je nechtěná přivtělená duše. Přijela za mnou paní z Prahy, byla to jedna z mých prvních regresí. Že přišli ve skutečnosti dva, jsem měla záhy pochopit. Řešily jsme složité dětství, smutné, plné strachu z otce. Ani v prenatálu to nebylo jiné. Odpuštění rodičům téměř nešlo, přesto, že se paní snažila. Opravdu chtěla situaci vyřešit. V regresi viděla jen šedé skály kolem, napojení na vlastní vnitřní bytosti nebylo žádné...Čas rychle utíkal, rozuzlení žádné. Nakonec nezbývalo než říct nahlas to, co už jsem nějakou dobu tušila, ale nechtěla jsem tomu pořád uvěřit. "Mně to přijde, že máte na sobě přivtělenou duši svého tatínka." Paní se v tu chvíli držela rukama na hrudi, v místě, kde obvykle nosí přívěsek na krku. "Ano, mně taky." Duši tatínka jsme společně odvedly. Ačkoli se zdá, že tyto dvě osoby se za života "nemusely", dcera cítila nelásku, odpor k otci, na úrovni duše je všechno jinak. Tato přivtělená duše nepřišla škodit. Dceru velmi miluje a čeká, až si to ona uvědomí. Dcera si otce sama držela u sebe tím, co vyzařovala . Energie strachu byla v místnosti tak citelná, že i já jsem se bála vyslovit, co jsem chtěla. Strach byl jediný způsob lásky, který si byli schopni dát. Věřím, že na příští regresi u této paní už tomu bude jinak.

Třetí skupina duší, se kterou jsem se setkala, je ... jak je nazvat? Asi dost neodborně, ale budiž... duše Průvodci. To jsou duše, které klienta provází více životy, fyzicky i nefyzicky. Duše jsou si tak blízké, že se dohodly na bližší spolupráci. V praxi pak slyším "Bože, já už vím, má zemřelá babička je pořád se mnou. Je to má dceruška. Jééé." Nebo je konkrétní duše provází v regresích a ukazuje beze slov na důležité události. Doprovází je jako průvodce do "čekárny" na další život atd. Prostě Průvodci :)

autor: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz