Kdesi v poušti šla stařena, seschlá, vrásčitá, znavená životem. Šla bosá, v otrhaném šatu. Slunce jí nemilosrdně pražilo na kůži a horký písek pálil jako oheň. Ona toho nedbala, než zemře, musí dojít tam, kde cítí, že musí jít. Bývala krásná, bohatá, mocná, však to vše odvál čas a jí nezbylo nic, než písek pod holýma nohama.

Někdy zjišťuji, jak moc jsme odpojeni od svého nitra a přitom naše realita jen věrně kopíruje nastavení, jež máme uvnitř sebe sama. Žena z tohoto příběhu udělala na fyzické rovině nemožné, aby otěhotněla. Mohla by vyučovat na univerzitách o umělém oplodnění, protože to zná. Netušila však, že její vlastní prožitek z prenatálního období byl jeden...

S touto ženou se občas setkávám prostřednictvím svých klientů, kteří mají s mámou Generálkou často komplikované, vyhrocené vztahy a neví, co si s mámou, potažmo sami se sebou, počít. Tato žena je pro mne bytost až éterická, protože umí, aniž by hnula prstem, rozložit své ne/dospělé dítko na milion kousků, vydeptat ho do maxima a zadupat jeho...

Na regresi často přijde člověk přesvědčen o tom, že "má problém s tím či oním problémem." A téměř vždy se ukáže, že vlastně ve skutečnosti žádný problém není, to jen my lidé máme úžasnou schopnost vytvořit si problém i tam, kde by to jeden ani nečekal. Činíme tak proto, abychom se naučili svým životním lekcím, abychom zmoudřeli, problém...

Řekli byste, že ta atraktivní, sexy, společenská krasavice nemá o nápadníky nouzi a je pernamentně obletována muži a jiným ptactvem. Možná ano, jenže ona stojí pouze o jenoho. Toho, který se vždy vrátí k manželce, k hypotéce a ke svým jistotám a povinnostem a ji má jen jako povyražení. Je-li to muž charakter, říká rovnou: "Víc ode mne nečekej,"...

Lucie je na svůj mladý věk neuvěřitelně moudrá duše. Mnohé věci má v hlavě krásně srovnané. Jako dítě si dost zažila. Vzpomínky z dětství zcela vytěsnila a ty, které si pamatuje, nejsou dvakrát příjemné. V emailu mi píše: Potřebovala bych si nějak pořešit noční můry, které mě trápí už několik let a vlastně i celkově vyřešit moje dětství. U...

Ten muž žil dvojí život. V reálu i ve své hlavě. Trpěl depresemi, nespavostí, měl o sobě dost nízké mínění. Přiznal manželku i milenku a k tomu závislost na seznamkách. Podváděl všechny. Rodiče, ženu, přítelkyni. Na oko úspěšný muž, manžel, otec, syn, na druhou stranu nešťastná bytost, která nežije sama sebe. Proč nedokáže být šťastný s jednou...

Pro každé dítě, a to už u maminky v bříšku, je životně důležitá podpora obou rodičů. Když se jí dítěti nedostává, nese si z toho do života trauma. Takové trauma se projevuje různě. Ale vždy se někde usadí a trpělivě čeká, až bude objeveno a řádně zpracováno.

Na terapii přichází Míša, 35 let. Terapii dostala od manžela k Vánocům. Má špatnou cytologii (z duch. hlediska děložní čípek představuje bránu do ženství. Jeho stav ukazuje, jak umíme být ženou - měkkou, poddajnou, pasivní, laskavou náručí ve vztahu ke svému muži).

Vždy jsem obdivovala ženy, které si čas ve své domácnosti opravdu užívají. Vaří, pečou, vymýšlí recepty, uklízejí ostošest a ještě jsou u toho spokojené a naplněné. Já, typická Račice, bych taková také měla být. U Račice v kuchyni to voní čerstvou bábovkou, rodinu žena narozená v červenci rozmazluje a vykrmuje, všude má útulno, naleštěno, utěrky...

Velmi souzním s názorem, že bolest kolen má i svou duchovní příčinu a tou je nějaká forma nepokory. Cítím v tom kus pravdy. Nemám-li v sobě pokoru, nedovedu ani v pokoře pokleknout před životem-Bohem. Ego mi v tom brání. Nikdy bych si však nedovolila někomu podsouvat tento názor.

Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. Málokdo však ví, jak hlubokou pravdu tato fráze hlásá. Ani já netušila. Dokud jsem se sama nepřesvědčila.

Občas se mi stane, že na regresi přijde človíček, který očekává, že v terapii "uvidí" kdovíjaký příběh, dostane se ve vzpomínkách někam do minulosti a prožije scénář jak vystřižený z oblíbeného románu, po jehož "shlédnutí" bude ihned jasné, proč se v současném životě patlá v té či oné šlamastice. Kéž by to bylo tak jednoduché...

Před koncem roku je fajn si uvědomit, jak vlastně nakládáme se svou drahocenou energií a případně sjednat nápravu a doplnit zásobník, plýtváme-li s ní příliš.

Milá ženo, ty, která to čteš,

Úryvky z knihy Miluj svůj život od skvělé autorky Louise L. Hay. Vkládám jako vzpomínku na jednu krásnou duši, která měla tento text moc ráda.